V posledních letech jsme svědky dramatických změn v tom, jak firmy i jednotlivci přistupují k zabezpečení svých IT systémů. Rychlý nástup cloudových služeb, práce na dálku, rostoucí počet zařízení připojených k síti a čím dál sofistikovanější kybernetické útoky nás nutí přehodnocovat tradiční přístupy k ochraně dat i systémů. A právě v tomto kontextu se stále častěji skloňuje pojem „Zero Trust“.
Zero Trust není jen další marketingový „buzzword“. Je to způsob myšlení, který od základu mění přístup k zabezpečení. Místo toho, aby se důvěra udělovala automaticky na základě toho, odkud uživatel nebo zařízení přistupuje, Zero Trust vychází z předpokladu, že nikomu a ničemu se nesmí věřit bez ověření – ani v rámci samotné firemní sítě. Pojďme se podívat, co tento model obnáší, proč je stále populárnější.
Co vlastně znamená Zero Trust?
Představme si klasický model zabezpečení jako hrad s vodním příkopem. Kdo je uvnitř hradu, ten je považován za „důvěryhodného“ a má volný přístup ke zdrojům. Tento model ale v dnešní době selhává. Útočník, kterému se podaří dostat „přes most“ – například pomocí phishingového útoku nebo zneužitím slabiny v síťovém zařízení – má často přístup k velké části interních systémů.
Zero Trust s tímto konceptem radikálně nesouhlasí. Vychází z principu „never trust, always verify“, tedy „nikdy nedůvěřuj, vždy ověřuj“. Každý uživatel, zařízení i aplikace musí být ověřeny, autorizovány a neustále monitorovány – bez ohledu na to, kde se právě nacházejí. Neexistuje žádná „vnitřní síť“, které by se automaticky důvěřovalo.
Klíčové principy Zero Trust
Zero Trust není konkrétní produkt nebo technologie. Je to architektonický rámec postavený na několika základních principech:
- Ověření identity
Každý přístup k systému začíná ověřením uživatele a zařízení. Využívá se silná vícefaktorová autentizace (MFA), ověřování polohy, chování uživatele a dalších signálů. - Minimální oprávnění (Least Privilege)
Uživatelé a aplikace mají přístup pouze k těm datům a systémům, které opravdu potřebují k práci – nic navíc. Práva se pravidelně revidují a omezují. - Segmentace sítě
Namísto jedné velké interní sítě je infrastruktura rozdělena do menších segmentů. Pokud útočník pronikne do jednoho segmentu, nemá automaticky přístup dál. - Nepřetržité monitorování a analýza
Všechny přístupy jsou logovány, analyzovány a průběžně vyhodnocovány pomocí nástrojů jako je SIEM (Security Information and Event Management) nebo XDR. - Automatizace a reakce na incidenty
Zero Trust je často spojený s automatickými nástroji, které reagují na podezřelé chování – například odpojením zařízení, změnou přístupových práv nebo zasláním výstrahy bezpečnostnímu týmu.
Proč je Zero Trust důležitý právě dnes?
Důvodů, proč se o Zero Trust mluví čím dál víc, je několik. Prvním z nich je narůstající složitost IT prostředí. Firmy dnes často využívají kombinaci on-premise systémů, cloudových služeb, mobilních zařízení a práce z domova. Tradiční perimetrická ochrana (tedy „zabezpečení hranice sítě“) už prostě nestačí.
Dalším faktorem je růst počtu a sofistikovanosti útoků. Phishingové e-maily, útoky pomocí ransomwaru, zneužívání identity nebo napadení dodavatelského řetězce – to vše se stává běžnou realitou. Zero Trust snižuje riziko tím, že přístup uděluje pouze těm, kteří byli důkladně ověřeni, a i jim jen do přesně definovaných částí systému.
Implementace Zero Trust v praxi
Zavádění Zero Trust modelu není jednorázová akce. Jde o dlouhodobý proces, který vyžaduje změnu technologie, procesů i myšlení. Typicky se postupuje po jednotlivých krocích:
- Zmapování prostředí – Zjistit, kdo se připojuje k síti, odkud a jak.
- Vypracování návrhu změn prostředí, procesů a interních směrnic – Na základě zmapování prostředí je nutné vypracovat návrh změn, které zahrnují úpravy technologického prostředí, procesů a interních směrnic
- Zavedení identity managementu – Silné ověřování, správa uživatelů, SSO, MFA.
- Zavedení síťové segmentace a přístupových politik – Např. pomocí firewallů nové generace a nástrojů pro řízení přístupu.
- Monitorování a reakce na incidenty – Nasazení analytických a automatizačních nástrojů.
- Pravidelná revize a vylepšování – Zero Trust není statický, ale neustále se vyvíjí podle aktuálních hrozeb.
Firmy často začínají v oblasti přístupu ke cloudovým aplikacím (např. Microsoft 365, Google Workspace), kde lze poměrně jednoduše nasadit MFA a sledovat přihlášení. Postupně pak přecházejí k dalším částem infrastruktury.
Závěr: Zero Trust jako cesta k moderní bezpečnosti
Zero Trust přístup představuje moderní a efektivní způsob, jak chránit firemní data a infrastrukturu v době rostoucích kybernetických hrozeb a rozšiřujícího se hybridního pracovního prostředí.
Shrnutí výhod:
- Snížení rizika datových úniků díky důslednému ověřování a kontrole přístupů.
- Lepší přehled o pohybu v síti a uživatelském chování, což umožňuje rychlejší reakce.
- Rychlejší detekce a reakce na incidenty díky centralizovanému monitoringu.
- Vhodné i pro hybridní a vzdálené pracovní modely, které vyžadují flexibilní, ale bezpečný přístup.
Výzvy:
- Vyšší nároky na správu identit a politik, které musí být přesně definované.
- Počáteční investice do technologií a školení, které se ale dlouhodobě vyplácí.
- Možný odpor uživatelů kvůli častějším ověřením a změnám v návycích.
- Nutnost sladit bezpečnost s uživatelskou přívětivostí, aby nedocházelo k frustraci.
V ARIONu rozumíme tomu, že bezpečnost není jen o technologiích, ale i o lidech, procesech a správném nastavení. Pomáháme firmám zavádět Zero Trust přístup tak, aby byl nejen bezpečný, ale i funkční. Pokud tedy hledáte způsob, jak posílit stávající bezpečnostní architekturu, jsme připraveni vám pomoci. Kontaktujte naši specialistku na bezpečnost IT a sjednejte si bezplatnou konzultaci zde.
